Plyšový přítel

 

AMAZOŇAN MODROČELÝ

jméno / name: Forrest

datum narození / born: 22. 6. 2002  (ručně dokrmený)

Forrestek venku

kuk!

přístání...

hrátky na stole

rozpětí křídel

rád visí na páníkovi :-)

start!

za letu

akrobacie

krása křídel

povídá si s páníkem

 

    Vše začalo jedním telefonátem v době, kdy jsme měli od naší Braverky štěňátka… 

    Volala paní Pikalová, měla zájem o malou  Aišu, ale ta byla v té době zamluvená. Domluvily jsme se, že pokud by jí náhodou zájemci odřekli, že dám paní Pikalové určitě  vědět……v té době jsme si ještě obě vykaly:-). Vyměnily jsme si telefonní čísla i mailové adresy a tím to vše  začalo. 

    I když si malou Aišu odvezli majitelé do nového domova, začaly jsme si s paní Pikalovou psát občas nějaký ten mailík a postupně jsem si psaly každý den a začaly si tykat. V jednou mailíku se Lucka zmínila o tom, že mají doma papouška Amazoňana modročelého, po kterém jsem dlouhou dobu toužila. Sama ho ručně odkrmila, naučila mluvit a právě pro něj hledala nového pánečka. Vyptávala jsem se tedy, na vše možné a nemožné. Svitla mi naděje, že bych si toho zeleného uličníka mohla mít snad já……jen jsem nevěděla, jak by to prošlo doma:-) Manžel totiž o něčem takovém nechtěl ani slyšet. Tak jsem napsala Lucce, že bych měla o Forrestka zájem s tím, že mi musí dát čas, abych doma vše připravila na příchod nového člena naší rodiny. Jelikož mě už Lucka znala dobře, souhlasila, že mi Forrestka prodá.

    Dozvěděla jsem se, že Forrestek miluje především jí, což jsem uvítala, protože jsem si říkala, že by mohl mít rád jednou i mně. Nebudu popisovat mé dotazy týkající se Forresta, bylo jich mnoho, protože jsem měla obavu, aby u nás Forrestek netrpěl v případě, že bych si ho opravdu vzala. Přiznám se, že jsem s tím, že bude u nás, počítala téměř na sto procent:-) i když manžel neustále ještě trval na tom, že žádné takové zvíře doma nebude. Ovšem to bych nesměla být ženská, abych nevymyslela jak to všechno udělat.

    Domluvily jsme se s Luckou, že k nám jednoduše přijedou na návštěvu a Forresta přivezou sebou. Věděla jsem totiž, že když už bude Forrestek jednou u nás, že zpět domů určitě už nepojede.

A tak jsme se rozrostli o dalšího člena naší rodiny… 

    Forrestek se první dny u nás jen rozkoukával, byl nedůvěřivý ani moc nemluvil……což umí úžasně díky Lucce. Ovšem to vše byla otázka času a po pár dnech se vše úplně otočilo. Jedno odpoledne, když přišel manžel domů, byl Forrestek puštěný z klece. Šel ho tedy pozdravit. Forrestek si dodal odvahy, vlétnul manželovi na rameno, slušně pozdravil: „Ahóóój miláááčku“ … a od té doby jsou nerozlučná dvojka. Já, která jsem si myslela, že bude Forrestek milovat jen mě, jsem se nestačila divit. Pokud není manžel doma a Forrest je puštěný z klece,  nejprve proletí celý byt, aby zjistil, jestli náhodou manžela někde neukrývám:-) a pak se spokojí s mojí maličkostí…..nechá se neskutečně dlouho drbat a když chce, abych ho podrbala dokáže si krásně říct…..přiletí a volá: „Podrbáááát, podrbááát!“ Pokud se mu něco nelíbí, dokáže i kousnout, ale jen tak zlehoučka a hned volá: „Nekousej Forreste, nekousej!“ Pokud sedí na kleci, nebo kdekoli jinde a chce přiletět na rameno, nebo na ruku, nezapomene zavolat: „ Forrestku pojď“, přiletí  a začně si pískat melodii Škoda lásky a měli byste koukat, jak mu to jde:-)) Ráno šeptá, když mluví, aby náhodou někoho nevzbudil. Teď se naučil volat: „Můj milááááčku“. Moje snaha naučit ho další slovíčko je zatím marná, ale věřím, že když vytrvám, naučí se…… Je to lenoch a do dalšího se mu nechce:-)

    Dělá neskutečné psí kusy……dokáže vrčet jak pes, dokáže se i rozlobit, když si ho nikdo nevšímá, s hračkou si lehá na záda a hraje si s ní (i když na záda si lehá neustále, protože věří, že kdyby náhodou spadl, někdo z nás ho chytí). S naší psí smečkou si také rozumí…… Rád chodí i po zemi, vyzkoušel  psí pelíšky, také rád přiletí do rozestlané postele a schovává se nám, přičemž se nahlas směje . Všechno rád zkoumá.

    Jednou si naše návštěva myslela, že v obýváku ještě někdo sedí a směje se, jaký měl Forrrýn záchvat smíchu, to mu vydrželo pomalu půl hodinky… 

    Také  jednou stalo, že nám Forrestek ulítl, což byla pohroma pro nás pro všechny……tím myslím i manžela, který to nechtěl dát najevo, ale věděla jsem, že mu to jedno není. Jeden pátek večer nám průvan otevřel dveře na chodbu, které naše dcerka špatně zavřela a jak nás Forrestek hledal, rozlétl se a než jsem stačila cokoli udělat, byl venku. Hledali jsme ho celý víkend, vylepili jsme letáky, ptali jsme se všude možně…. nikdo z nás pořádně nespal. V neděli jsem měla přihlášenou výstavu a rozmýšlela jsem se, jestli vůbec jet. Nakonec jsem rozhodla, že se pojede, že všichni přijdeme na jiné myšlenky. Když jsme se odpoledne vrátili domů, soused na nás volal, že  naproti přes ulici sedí Forrest a píská a volá. Manžel vzal okamžitě auto a jel pro Forrestka. Ten jak manžela uviděl, nechal se ihned chytit. …..štěstí bylo, že seděl na malém stromě. Když jsme ho pak dali do klece, okamžitě usnul a nevěděli jsme o něm snad dva dny, jak byl unavený. My byli všichni šťastný, že máme toho našeho zeleného uličníka zase doma. 

    Jsem ráda, že Forrestka máme, že náhoda tomu chtěla, abychom ho měli právě my. Moc děkuji Lucce za to, že nám věřila a že se rozhodla Forrestka nechat právě nám…

Uplynul rok a u Lucky (www.luramion.wz.cz) bydlí náš kluk z vrhu „B“ - Brooklyn Plyšový přítel.


 

l.pikalova@seznam.cz